Belgický kůň

[Miguela]

Belgický chladnokrevník také známý jako brabatský. Je to jedno z nejvýznamnějších plemen na světě, které přispělo k vývoji koní daleko od svojí domoviny. Tento kůň je velmi málo známý v Británii a ani doma neni příliš rozšířený, ale za to v USA je velmi populární, chová se v proslulém Kentucky Horse Park.

PŮVOD
Toto plemeno je velmi staré, nejspíše pochází přímo od starého ardenského koně a přes něj od primitivních západoevropských koní. Už staří Římané znali tyto mohutné koně, a v Caesarově knize Zápisky o válce galské najdeme pochvalné zmínky o nich jako o ochotných a neúnavných pracovnících. Ve středověku se belgikovi říkalo flanderský kůň. Také přispěl k vývoji anglického "velkého koně" a později k vývoji shirského koně. Také dal kořeny i clydesdalskému koni, suffolkovi a irskému tažnému koni. Ve střední Evropě se uplatnil zhruba od 50. let minulého století, má vydatný podíl navzniku českého a moravského chladnikrevníka. V poslední době se užívá k práci v lese nebo těžkému zápřahu, ale také ve sportu.

POBYT V PŘÍRODĚ
Belgický kůň se velmi pečlivě šlechtil. aby vyhovoval tradičním zemědělským činnostem, podnebí kraje těžké půdy a sociálním a ekonomickým vztahům v zemi. Chod tohoto plemene není brilantní, ale vyhovuje všem praktickým potřebám.

TŘÍ KREVNÍ LINIE
Kolem roku 1870 existovaly tři typy brabotských koní, založené spíš na krevních liniích než na rozdílech v zevnějšku. Bylo to Gros de la Dendre, mohutná linie založená hřebcem Orange I., Gris du Hainaut, založená hřebcem Bayardem a význačná produkcí ryzáků a červených běloušů a Colosses de la Mehaique, založená hřebcem Jeanem I.

POPIS TĚLA
HLAVA: k poměru k tělu je malá, hranatá a má inteligentní a vlídný výraz.
KRK: krátký, silný a mohutný krk se připojuje k pleci a kohoutku.
TĚLO: Síla je puncem tohoto mohutného plemene, jež je příkladem hlubokého kompaktního těla, souvisejícího s tradiční silnou konstitucí belgika.
NOHY: vyznačuje se extrémní mohutností a tvrdostí krátkách noh. Zdravé nohy jsou základní vlastností všech tří hlavních linií.
HŘBET: je silný a krátký, podsaditý a kompaktní.
ZBARVENÍ: běžně se vyskytují hnědáci, plaváci, bělouši, červení bělouši a ryzáci.
KOPYTA: krátké a silné nohy mají věčinou rousy. Kopyta jsou středně velká a vždy dobře utvářená.
ZÁĎ: obrovská mocná záď belgika je výrazně zaoblená a charakteristicky "loupá".
VÝŠKA: 16,1 až 17 pěstí
(164,5 - 172,7 cm)

Zdroj: VELKÁ KNIHA O KONÍCH

Na youtube: