Mäsožravka Dionaea muscipula / Mucholapka podivná

phasmid · od **phasmid** » Pia 09. Nov 2012 7:50:02

lat. Diogena muscipula / CZ a SK: Mucholapka podivná
řád Droserales, čeleď Droseraceae

Jediný druh rodu, mucholapka podivná (Dionaea muscipula), je jedinou masožravou rostlinou, u které lze bez pomoci lupy pozorovat lapání hmyzu rychlým pohybem pasti. Listy jsou usporádané v prízemní ružici o prumeru asi 7 až 14 cm. Skládají se z krídlate rozšíreného rapíku a z lapací cepele, popsané podrobne v kapitole o lapacích a trávicích systémech. Behem roku se mení velikost i tvar nových listu, zejména pomer mezi velikostí cepele a asimilacní plochou rapíku. V zime, kdy je málo koristi, je nejvyvinutejší práve lupenitý rapík, zatímco pasti jsou malé. Na jare je dobre vyvinuta i asimilacní plocha i lapací cepel. V léte, kdy je nejvíce koristi, je asimilacní plocha redukována v témer normální nerozšírený rapík, zatímco rude zbarvené pasti dosahují nejvetšího rozvoje. Jarní listy jsou krátké a prilehlé k zemi, letní jsou dlouhé a šikmo vzprímené. Tím je dosaženo nejvýhodnejší polohy pastí vzhledem k rozvoji okolní vegetace. Podzemní cásti tvorí zesílené spodky listu, skládající se dohromady v cibulovitý útvar. Z neho vyrustají necetné koreny do hloubky asi 10 cm. Mucholapka je rostlinou vytrvalou a dlouhovekou. V zime je její vegetace závislá na ekologických podmínkách, zvlášte na oslunení, teplote a vlhkosti. V prírode i v kulture nekdy témer zcela zatahuje a prežívá práve ve forme zmeneného cibulovitého útvaru, melce zapušteného v pude. Peticetné bílé kvety, velké asi 1,5 cm, jsou huste smestnány v kvetenství na vysokém stvolu a rozkvétají postupne. Pri odkvetu neopadávají, korunní plátky se jen zkroutí a odumrou. V prírode mucholapka kvete koncem kvetna až zacátkem cervna, ve sklenicích však vetšinou mnohem dríve. Mucholapka je cizosprašná. Cerná lesklá semena hruškovitého tvaru jsou velká asi pul milimetru. Dozrávají asi za 6 až 8 týdnu ve vícesemenných, ješte v dobe zralosti zelených tobolkách. Mucholapka roste v prírode v krátkostébelných ostricových a travnatých spolecenstvech na slatiništích v Severní a Jižní Karolíne. Jejích nalezišt stále ubývá. Podle pozorování v prírode je však odolnejší k narušování biotopu než jiné, spolu s ní rostoucí masožravé rostliny, jako jsou špirlice, tucnice a nekteré rosnatky. Je však velmi závislá na obcasných požárech, které upravují konkurencní pomery mezi rostlinami v její prospech. Požáry i nahodilé vyschnutí pudy prežívá pomocí podzemního cibulovitého orgánu. Velmi dobre snáší i úplné a dlouhodobé zaplavení a príležitostne dokonce uloví i vodní živocichy. Je zajímavé, že americká mucholapka byla vedecky popsána dríve (r. 1770) než neméne pozoruhodný príbuzný evropský rosnolist (r. 1806). Botanické jméno Dionaea připomíná Dione, matku Afrodity ze staroveké mytologie.

Lapací a trávicí systémy
Mucholapka je populární tím, že je jedinou rostlinou schopnou uchvátit suchozemský hmyz rychlým pohybem listu. Lapá na vzdory svému jménu především lezoucí hmyz, zatímco mouchy tvoří nepatrný podíl kořisti, vyčíslitelný jen v setinách z celkového běžného úlovku. Počet ulovených živočichů je v přírodních podmínkách malý a za ideálního slunečného dne úspěšně spustí pouhá tři procenta všech pastí. Lapací list mucholapky se skládá z křídlatě rozšířeného řapíku a ze svírací čepele. Maximální rozměr čepele je 3 cm. Je přehnuta podél středního nervu tak, že její poloviny svírají úhel 40 až 50°. Na obvodu jsou dlouhé špičaté tuhé výrůstky. Při okraji čepele jsou vábící nektarové žlázy. Střední část plochy čepele zaujímá žlutozelený až leskle temně rudý terč, pokrytý kratičce stopkatými trávicími žlázami hřibovitého tvaru. Na každé polovině čepele jsou zpravidla tři sotva viditelné citlivé chlupy (Citlivé chlupy u Dionaea muscipula (a také Aldrovanda vesiculosa) lze přesněji označit jako výčnělky (emergence). Označení "citlivé chlupy" je ponecháno v souladu s terminologií v současné světové literatuře.), fungující jako spoušť pasti. Každý tento chlup je dlouhý asi 2 mm, má pružnou ohebnou bázi, dále snadno ohebné zaškrcení a nad ním dlouhý tuhý hrot. Mucholapka je nejlépe prozkoumanou masožravou rostlinou, a proto lze funkci její pasti popsat detailně. Dodnes však zůstaly neobjasněny některé pochody, před nimiž selhává i elektronová mikroskopie a moderní fyziologie. Kořist lezoucí po listu způsobí dráždění tím, že se dotkne citlivého chlupu a ten se v místě zaškrcení ohne. Toto podrážděni má vliv na elektrický potenciál vnitřní pokožky listové čepele. Pomocí miniaturních elektrod přiložených na řapík a na čepel bylo zjištěno, že podnětem k sevření pasti je impuls měřitelný v desítkách milivoltů. K dosažení dostatečně velkého elektrického podnětu ovšem nestačí jedno podráždění citlivého chlupu, ba ani současné podráždění dvou chlupů. Sevření čepele nastává teprve po postupném dvojnásobném podráždění na jednom nebo dvou různých chlupech v časovém odstupu 2 až 20 sekund. Tím je omezeno zbytečné vydražďování vlivem deště. Sevření proběhne za optimálních podmínek za 0,5 sekundy. Rychlost celé reakce rostliny závisí zejména na stáří listu a na teplotě. Nejrychleji se svírají mladší listy při teplotě 35 °C. Při sklapnutí se čepel sevře tak, že hrotité obvodové výrůstky utvoří klec. Další pohyby kořisti zvětšují sevření, avšak k jejímu rozdrcení nedochází. Citlivé chlupy se ohnou k ploše čepele, což umožňuje jejich ohebná báze. Při trávení se list hermeticky uzavře tím, že hrotnatá obvodová část čepele se vykloní. Tak vznikne ohyb, umožňující těsné uzavření pasti. Listy bezpečně rozeznají kořist od nestravitelného sousta. Zbytečně sevřený list se pomalu otevře během dvou dnů. List s masitou kořistí ovšem zůstává sevřen několik dní, je totiž stále drážděn produkty trávení. Vstřebávání živin probíhá na bázi žláz. Nevyřešenou záhadou je pohyb čepele. Podle většiny autorů je způsoben změnou mechanického napětí rostlinných pletiv přečerpáním vody z některých buněk. Výsledky pokusů však tuto teorii nepodporují. Podle jiné teorie jde spíše o prudký růst vnější strany čepele. Snad se oba tyto principy kombinují. Jisté je jen to, že sevření nenastává ohnutím podél středního nervu. Časté přirovnávání pasti mucholapky k čelistím želez proto není výstižné. Ve skutečnosti se při sevření změní prohnutí obou polovin čepele z konvexního do konkávního tvaru.

zdroj: STUDNIČKA M. 1984. Masožravé rostliny. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1984. 331s. ISBN 8020014047