Matamata strapcová / Chelus fimbriatus

[akvarista]

Matamata strapcová / Chelus fimbriatus
česky: Matamata třásnitá

Rozšírenie: severná a stredná časť Južnej Ameriky (Guayana, Venezuela, severná a stredná Brazília)
Karapax: 40 cm
Čeľaď: matamatovité - Chelidae

Je jednou z najzvláštnejších a najpodivnejších korytnačiek. Karapax je plochý, s troma radmi výrazných hrboľov, ktoré oddeľujú hlboké brázdy. Jeho zafarbenie je rovnomerné, tmavohnedé alebo čierne. Farba mláďat je sýtejšia. Hlava je plochá, trojhranná, s veľmi malými očami. Nosová časť je pretiahnutá do dlhého rypáčika. Ústa sú veľmi široké. Krk je dlhý, silný, pokrytý množstvom kožovitých výrastkov. Nohy sú pomerne malé a slabé, predné končatiny majú 5 a zadné 4 pazúry.
Obýva tône, močiare a rieky. Najčastejšie leží v plytčine zahrabaná v bahne, nad hladinu jej vyčnieva len rypáčik. Tak číha na korisť. Aktívna je za súmraku a v noci.
Žerie ryby, obojživelníky a malé vodné vtáky; mláďatá žerú aj vodný hmyz.
Samičky znášajú guľaté vajcia v októbri v oblasti rieky Amazon (štát Kolumbia) a v novembri až decembri v oblasti Putumayo - prítoku Amazonu. V jednej znáške ich môže byť 12 - 28. Podľa P. Hausmanna inkubačné obdobie trvá priemerne 208 dní.
Napriek veľkému záujmu sa v súkromných teráriách chová pomerne ojedinele. Jej cena je vysoká. Teplota v zatienenom väčšom akvateráriu by mala byť okolo 28 st. C. Hĺbka vody by mala byť len taká, aby sa na dne ležiaca korytnačka mohla bez problému nadýchnuť.
Po aklimatizovaní je veľmi žravá. Potravou sú jej živé ryby, mäso, myši, ktoré prehltáva vcelku. Preto voda v akvateráriu zostáva čistá. Nemusí sa zazimovať. V zajatí sa ju podarilo odchovať.

zdroj: SZALAY F. - SZALAYOVÁ H. 1989. Chováme korytnačky. Bratislava: Príroda, 1989. 143s. ISBN 80-07-00045-3

z youtube:

[lienka]

Chelus fimbriatus (Schneider, 1783)
CHELIDAE
Matamata třásnitá

Poddruhy a rozšíření: Žádné popsané poddruhy, ale vyskytuje se několik barevných i tvarem krunýře odlišných forem z různých oblastí výskytu, rozlišuje se forma orinocká a amazonská. Obývá nížiny severní části Jižní Ameriky - povodí Amazonky a Orinoka.

Velikost: Délka krunýře do 45 cm. Typické znaky: Nejnápadnější na této želvě je velká trojúhelníkovitá hlava, opatřená širokými ústy s protáhlým rypáčkem a maličkými očky, v koutcích úst a na spodní straně vyrůstá řada kožnatých třásnitých výrůstků. Těmi je opatřena i ostatní kožnatá část těla, zejména delší mohutný krk. Krunýř je hrbolatý, plochý, zpravidla jednobarevně hnědý. Plastron je relativně malý, protáhlý, nechránící nohy a krk. Mládáta bývají velmi pestrá - na krku a nohou mají červené až oranžové pruhy, červené zbarvení se vyskytuje i na plastronu. S věkem toto zbarvení mizí a převládá hnědá barva. Krunýře jsou porostlé různými řasami, což zvyšuje nenápadnost.

Charakteristika: Tato bizarní želva je obyvatelkou mělkých tropických tůní, kde dokonale maskovaná v pokryvu dna číhá na kořist. Tu uchvacuje prudkým výpadem dlouhého krku, přitom ji zpravidla neuchopí čelistmi, ale menší sousta přímo „vcucne" podtlakem do krku. Takto je schopna „vcucnout" například rybu o délce stejné jako její krunýř. Většinu času tráví vyčkáváním na dně nádrže, přičemž nad hladinu vystrkuje pouze špičku rypáčku. Bez nadechnutí vydrží značně dlouho. Mláďata jsou schopna plavat, větší exempláře se pro svou váhu již pohybují pouze po dně, kde mohou po dlouhou dobu ležet bez pohnutí jen s řídkými nadechnutími.

Potrava: Převážně ryby a jiní ve vodě se vyskytující obratlovci i bezobratlí. V chovu je výhodné podávat různé živé akvarijní rybičky nebo je ponechat v nádrži želvě k ulovení. Podmínky chovu: Typ Chelydra. Vyžaduje celoročně vyšší teplotu vody (kolem 28 °C), přitom výška vodní hladiny by měla být taková, aby se na dně ležící želva mohla pohodlně nadechnout. Kvalita vody je jednou z podmínek úspěšného chovu. Její kyselost by se měla pohybovat kolem pH 5, což lze navodit množstvím potopených kořenů, mechem, listím. Teplota vzduchu by měla mírně převyšovat teplotu vody, proto by měl být želví bazén umístěný nejlépe ve skleníku nebo ve vitríně s tropickými rostlinami. Vhodný je písčitý substrát pokrývající dno nádrže. Vodu opouští pouze v době kladení vajec, proto ji lze chovat celoročně pouze ve vodním prostředí. Vzhledem k tomu, že většina chovaných jedinců pochází z volné přírody, mohou chov komplikovat vnitřní paraziti, je proto dobré nové jedince preventivně odčervit. Léčivo se podává vpravené do rybičky, kterou želva celou pozře.

Rozmnožování: V Amazonii hnízdí v říjnu až prosinci, přitom snáší najednou 12-28 takřka kulatých vajec. Inkubace trvá přibližně 200 dnů. S rozmnožováním v chovech není dosud mnoho zkušeností, ale zkušení chovatelé již několikrát odchovů dosáhli.

Status CITES: 0, EU: 0, Červená kniha: 0

zdroj: ZYCH J. 2006. Želvy v přírodě a v péči člověka. Praha: Brázda, 2006. 204s. ISBN 80-209-0342-9